Nemám rád násilí (přímo jím pohrdám), a tak vlastně nemám rád ani konstrukce dát někomu pěstí nebo dostat od někoho pěstí, případně také otázku chceš pěstí?, kterou jsem u nás v Mostě v osmdesátých letech slýchal mezi námi dětmi docela často (jak je tomu dnes, nevím – už tam dlouho nežiji (bohužel) a už dlouho nejsem dítě (bohudík)). I přes svou averzi k násilí věnuji těmto konstrukcím pozornost, ale jenom proto, že jsou z lingvistického hlediska zajímavé. Aby se nám však text lépe četl, považujme za jisté, že ve všech příkladech (uváděných kurzivou) je příjemcem úderu vždy ten, kdo ubližuje ostatním, a uštědřuje ho ten, kdo tak brání sebe anebo jiné proti primitivovi. Proč přesně mi tyto konstrukce vytanuly na mysli, nedokážu říct (nikdo mi v té době nevyhrožoval ani já nikomu), s jistotou ale vím, že se mi vybavily poté, co jsem dostal v Ústavu pro jazyk český (nikoli pěstí, ale) za úkol vymyslet nějaké lingvistické hádanky pro děti, které by se školou přišly během Veletrhu vědy (červen 2025 Praha-Letňany) k našemu stánku, který jsme měli tehdy jako Oddělení gramatiky ÚJČ v Letňanech na výstavišti postavený. Předložil jsem nakonec dětem ke gramatickému přemýšlení mimo jiné i konstrukce dát někomu pěstí, dostat pěstí nebo otázku chceš pěstí?, a to ne snad proto, že bych děti neměl rád (nebo jim chtěl vyhrožovat) anebo že bych v nich chtěl podporovat sklony k násilí, ale čistě jen pro tu výše zmíněnou lingvistickou zajímavost.
V čem spočívá?
Jde o gramatickou hodnotu, gramatický status formy pěstí, která je v daných spojeních obsažena. Jednoduše řečeno, je nastolena otázka, jakého je tu slovo pěstí pádu a jakého je rodu. Mnoho lidí bude myslím při určování těchto gramatických kategorií uvažovat následovně: rozpozná v daných spojeních slovo pěst jakožto substantivum ženského rodu (femininum), a z toho odvodí, že forma pěstí musí být sedmým pádem (instrumentálem) – kým čím pěstí jako kým čím kostí. Ne tak ovšem já. Pro mě je forma pěstí v těchto případech – stejně jako v dětství, tak i dnes – čtvrtým pádem (akuzativem) středního rodu (neutra) – dát/dostat/chceš koho co pěstí jako koho co stavení. Samozřejmě že dnes vím, že je zde tvar pěstí od původu skutečně instrumentálem feminina pěst: dát někomu (ránu) pěstí instrum. (kým čím), dostat (ránu) pěstí instrum., chceš (dostat ránu) pěstí instrum.?. Podobně jako třeba dostat klackem instrum., dostat holí instrum., chceš mokrým hadrem instrum. přes hlavu?. Tento fakt ovšem nic nemění na tom, že my mostecké děti (hlavně asi kluci) osmdesátých let jsme si formu pěstí v daných konstrukcích osvojili jako čtvrtý pád středního rodu, akuzativ neutra. Říkalo se (samozřejmě nespisovně) např. i Jestli toho nenecháš, dostaneš takový pěstí, že … nebo Dala mu pořádný pěstí, protože … (jako takový/pořádný stavení), což je jasným důkazem akuzativu neutra.
Čím si to vysvětluji?
Příčinu našeho tehdejšího osvojení (pochopení) formy pěstí jako akuzativu neutra lze myslím vystihnout poměrně jednoduše; skládá se ze tří faktů: 1) Slovesa dát a dostat jsou pevně spjata s akuzativem a silně ho evokují (podobně i sloveso chtít) – dal, dostal, chtěl koho co. Ve větách s těmito slovesy je akuzativ velmi často přítomen, ale v námi sledovaných konstrukcích je – jakoby na jeho místě – instrumentál pěstí. 2) Podstatné pak je, že konstrukce dát/dostat pěstí, chceš pěstí? byly vnímány souběžně s konkurenčními (významově blízkými) konstrukcemi jako dát někomu facku/ránu/bombu/pohlavek, dostat facku/ránu nebo chceš facku/ránu/pohlavek?, kde po slovesech následuje jasný akuzativ. Myslím, že hlavně tyto dvě skutečnosti vedly k pochopení formy pěstí jako formy akuzativní. 3) Nezbytnou podmínkou toho však bylo i to, že sedmý pád skloňovacího typu kost má stejnou koncovku (-í) jako čtvrtý pád skloňovacího typu stavení (instrumentál kostí – akuzativ stavení). Bez toho by k přehodnocení instrumentálu feminina pěstí v akuzativ neutra pěstí dojít nemohlo.
Jistě že jsme se museli setkávat i s konstrukcemi jako dostal páskem/holí instrum. přes zadek anebo s konstrukcemi jako udeřil ho pěstí instrum., dostal ránu pěstí instrum., s jejichž pomocí je teoreticky možné pochopit (osvojit si) výraz pěstí v námi sledovaných konstrukcích jako sedmý pád ženského rodu. Ale nestalo se to.
Na otázku „Existuje akuzativ neutra pěstí?“ tedy odpovídám následovně: Ano, zcela nepochybně existuje. A to nejen proto, že v mém jazykovém povědomí přetrval od dětství až dodnes. Existuje přinejmenším tak, jak existují osmdesátá léta města Mostu, a kdo by mohl tuto existenci popírat? Škoda jen, že bylo toto lingvistické vzpomínání spojeno s jevy ne právě chvályhodnými. Ale co byste čekali od dětí?
Budiž jim však připsáno k dobru, že mě letos v Letňanech svou interpretací výrazu pěstí nezklamaly.
