Dlouhodobě se teoreticky specializuji na problematiku slovesného vidu, protiklad nedokonavosti a dokonavosti. Teprve nedávno jsem si však naplno uvědomil, jak důležité je rozlišování mezi nedokonavými slovesy (imperfektivy) a dokonavými slovesy (perfektivy) pro praktický život, resp. proč může být nebezpečné imperfektiva a perfektiva zaměňovat a jaké může mít takové vidové přehmátnutí konsekvence.
Uvědomil jsem si to, až když jsem neblahé důsledky vidové záměny pocítil na vlastní kůži. Nejprve jsem místo dokonavého naobědvat se použil nedokonavé obědvat, a děly se věci. Kdybych byl tehdy řekl Když jsem se naobědval dok., přišel do kuchyně velký hladový pes, nic by se nestalo. Řekl jsem však omylem Když jsem obědval nedok., přišel do kuchyně velký hladový pes, a přišel jsem o půlku oběda. Nedlouho poté jsem zase naopak použil dokonavé sloveso místo nedokonavého, a zase to nedopadlo dobře. Chtěl jsem říci Když vlak odjížděl nedok. ze stanice, ještě jsem dětem zamával z nástupiště. Řekl jsem však Když vlak odjel dok. ze stanice, ještě jsem dětem zamával z nástupiště. Samozřejmě mě už neviděly a podle manželčiných slov pak půlku cesty proplakaly, a žena mi pak za trest půl měsíce nevařila. Z toho, zdá se, plyne hlavně to, že vidová záměna – jak použití imperfektiva místo perfektiva, tak i použití perfektiva místo imperfektiva – způsobuje hlad.
Tyto dvě zkušenosti (a hlad) mě vystresovaly natolik, že jsem pak začal chybovat ještě častěji a fatálněji: Dbejte prosím na to, abyste vždy říkali jen Když jsem se vyčůral dok., vrátil jsem se na jednání. Použití imperfektiva by zde mělo fatální důsledky pro vaši profesní dráhu: Když jsem čůral nedok., vrátil jsem se na jednání. Je to empiricky prokázáno. Jindy jsem zase řekl: Když jsem za ním zavřel dok. dveře, ještě jsem mu prudkým pohybem ruky podal ven taštičku s hygienickými potřebami. To jsem neměl dělat. Výměna dveří dnes přijde na pěkné peníze a ve zlomených prstech se špatně drží příbor. Ani hygienické potřeby nejsou zadarmo. Měl jsem použít imperfektiva: Když jsem za ním zavíral nedok. dveře, ještě jsem mu prudkým pohybem ruky podal ven taštičku s hygienickými potřebami. Vidíte, stihl jsem to, nic se nestalo (díky imperfektivu).
Shrnutí:
Pozorovali jsme dvouvětá souvětí s vedlejší větou časovou uvozenou spojkou když, přičemž ve větě hlavní stálo vždy perfektivum (přišel dok. pes; zamával jsem dok. dětem; podal jsem dok. taštičku). Bylo zřejmé, že použití nedokonavého, anebo dokonavého slovesa ve větě vedlejší má vliv na časovou souslednost dějů obou vět: Je-li ve větě se spojkou když imperfektivum, jde o děje současné (pes přišel během oběda); je-li v ní perfektivum, jde o následnost děje věty hlavní (pes přišel po obědě). Z hlediska lingvistiky je toto konstatování jistě zcela v pořádku. Možnými dopady těchto skutečností na každodenní život obyčejného člověka se však lingvistika nezabývá. A proto se – při vědomí všeho, co bylo v tomto textu zaznamenáno – ptám: není to nezodpovědné?!
